PRVNÍ aneb kdo, kde, kdy, proč a jak...

Začínáme! 

Bouchněte šampaňské, rychlé špunty nebo vlastně cokoli, co máte po ruce, na tom nesejde, prostě to oslavte s námi!

Vítáme vás v Sugartownu. Dalším blogu o jídle, který je ale naprosto výjimečný... Čím? Přeci tím, že je náš!
Na začátku by měl být příběh, příběh o tom, kdo jsme a proč tu jsme... Samozřejmě tím myslím, proč jsme založily tenhle blog, ne proč jsme na světě, chápete, filozofické okénko o nesmrtelnosti chrousta si necháme na jindy, zatím si jistě vystačíte s odpovědí na otázku vesmíru, života a vůbec – 42. Příběh to bude dojemný a dlouhý, takže kapesníky a kávu na stůl ;-)! (Mimochodem, smí se na blog psát smajlíci a závorky?! Nebo je to proti blogerské etice?! Protože já jsem smajlíkový a závorkový démon a nejspíš mě za to budete tak trochu nenávidět :-D!)
Terka a Martina, to jsme my dvě. Kamarádky, které už po všem, co spolu prožily, asi nikdy nic a nikdo nedokáže rozdělit (zkuste to a uvidíte, odejdete poraženi :-D)! Víte, my jsme vlastně ani v otázce našeho přátelství neměly moc na výběr. My se prostě musely kamarádit, i když jsme se prvně zuby nehty bránily…Naše drahé maminky, nejlepší kamarádky od základní školy, se totiž po našem narození rozhodly, že i přes 120 kilometrovou vzdálenost, která dělila naše tehdejší bydliště, nás neustále budou nutit, abychom spolu trávily veškeré svátky a prázdniny a podobné příležitosti. Ze začátku nám to opravdu nebylo po chuti. Chápete, ona je nafoukaná a ta druhá je fouňa! A ona je z Prahy a ona je z vidlákova! Brzy jsme ale dospěly (to nám bylo tak zhruba 8 nebo 9 let) a zjistily, že máme společné zájmy... Barbíny! A tak vlastně všechno začalo… 
A Terce vlastně v mnohém vděčím i za to, že jsem začala objevovat a milovat jídlo. Víte, když nám bylo tak 16 let, začala jsem jezdit i já za Terkou. Na prodloužené víkendy do hlavního města. Aaaa, to byly časy! Děvče z maloměsta, jehož maminka měla špatný žlučník (už ho nemá vůbec a to je páni pohodička) a dědečka ze všeho pálila žáha, a které tudíž žilo na netučné a nekořeněné stravě… Terka musela vzít situaci do vlastních rukou (v tom je fakt dobrá, mimochodem) a napravit to! Největší exotika pro mě tehdy byl Twister z KFC (bože, jak ten pálil!!!!) a čína! ČÍNA!!!! Proboha :-D! Trávily jsme "naše" víkendy v kině (3 až 4 filmy za jeden den!) a cpaly se naprosto nepředstavitelnými dobrotami. Ale začalo se to měnit, postupně jsme zjišťovaly, že nejen rády jíme (kdo ne, tak pryč odtud ;-)), ale milujeme i přípravu jídla, hovory o jídle, listování kuchařkami a čerpání kulinární inspirace všude, kde se dá…A kdybychom mohly bydlet v jedné velké kuchyni, tak do toho jdeme…Hned! Naše společné víkendy se začaly měnit. Vždycky jsme navařily a napekly spoustu laskomin a trávily víkend v posteli s Gilmore Girls (ty nám zůstaly dodnes, prostě srdcovka) a debatovaly o tom, co zlepšit, přidat, ubrat a vyladit...Hodiny a hodiny a hodiny...
Teď už jsme velké (možná až moc), bydlíme ve stejném městě, denně si píšeme, spřádáme plány na zářnou budoucnost a sníme (ať už se jedná o nenápadné odstranění nadřízených, nebo víkendový piknik…). Přes den jsme značně vystresované a vytížené profesionálky ve svých oborech (haha :-D) a asi byste ani neřekli, že můžeme mít něco společného…Já jsem vědec na cestě za doktorátem (molekulární virolog/genový inženýr, pokud to chcete nazývat jako ale opravdu hodně nóbl) a Terka úspěšný filmový marketingový manažer (Nebo filmový marketér, manažer filmového marketingu?! Promiň, T., ale tohle je pro mě stejně náročné, jako pro tebe můj studijní obor :-D). Každopádně, ať jsme, co jsme, srdcem i duší jsme pekařky, cukrářky a kuchařky. Pobyt v kuchyni má na nás neuvěřitelně pozitivní, stres odplavující a relaxační účinek (do chvíle než se něco pokazí, to bych na místě vraždila :-X). A naši drazí mužové svorně tvrdí, jak nám to v kuchyni děsně sluší a jak jsme strašně šikovné (a oni budou brzy jako kuličky), což nás samozřejmě motivuje téměř k nadlidským výkonům.
A protože dvě jsou více než jedna, rozhodly jsme se spojit síly a založit spolu náš malý sladký koutek, Sugartown. Blog o jedné z našich velkých lásek, jídle. Jídle na všechny způsoby a pro všechny příležitosti. Není totiž nic úžasnějšího, než když se z trouby nebo plotny line ta krásná vůně a na tváři vašich blízkých se objeví ten nenahraditelný spokojený úsměv. Nebo se pletu?! Budeme vás často a rády zahrnovat našimi vyzkoušenými recepty, reportážemi z akcí, recenzemi podniků a možná i něčím navíc (našimi pohotovými postřehy ze života například). Doufáme, že stejně jako pro nás, tak i pro vás, bude Sugartown klidným a pohodovým místečkem, kam si budete chodit uklidnit rozdrásané nervy a najít inspiraci. 

Díky, mamky a babičky, za to, že jste nás přivedly do kuchyně a podporovaly naše první krůčky a děkujeme, mužové naši, za vaši neochvějnou podporu a nulový odpor vůči našim šíleným nápadům! 

Držte nám, prosím, palce, čtěte nás, mluvte o nás (samozřejmě jen v dobrém, prosím ;-)), sledujte naše vítězství a prohry, prostě si to užijte s námi se vším všudy!

Začínáme! Jdeme si plnit sen ;-)!
Vaše M. a T.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye