Premiéra v (tak trochu) velkém stylu

Naše premiéra je za námi! 
V podstatě by se to mělo jmenovat Trable začínajících blogerek, Nauč se počítat M.! nebo Jak jsme se propekly až na Street Food Festival, málem umřely strachem a nakonec se málem blahem rozplynuly :-)!

Proč trable? 
No, to máte tak... Všechno to začalo dávno předávno, když jsme začaly s T. snít o vlastním foodblogu. A snily jsme a snily a pořád se nic nedělo. A pak (ve skutečnosti o pár LET! později) mi T. volala uprostřed přednášky tak intenzivně, že jsem naznala, že to asi bude skutečně urgentní (asi umírá), vyplížila se ven z přednáškové místnosti a hovor přijala. "Přihlásila jsem se na Street Food Festival! Budu tam prodávat cupcakes!" "Super T., gratuluju, ale mám přednášku! Takže nemám čas juchat, pak budu skákat dva metry dvacet, přísahám :-D! Můžu ti s tím nějak pomoct?!" "No, vlastně, něco bych přece jenom potřebovala..." "CO?!" "No tebe! Přihlásila jsem nás totiž obě!!!" Ohohó, tak to je výzva. Konec výmluv, konec váhání, jdeme do toho. Rovnou. Po hlavě. JENŽE! Jeden problém tu přece jenom je! Žiju momentálně v bytečku s pidimikromini kuchyňkou velkou asi jako malá plechovka sardinek, jedním ne zcela funkčním ručním mixérem, jednou podivnou šlehací metlou, dvěma stěrkami a zhruba třemi plechy na pečení. Pro představu...Takhle vypadá moje kuchyň(ičička) po vyskládání (dobře, vyházení) surovin na cupcakes.



Ano, vidíte dobře, tohle je moje vskutku obrovská pracovní plocha. T. je na tom sice s kuchyní, co se prostoru týče, o poznání lépe, nicméně vybavení prozatím také pokulhává. Robot po babičce jí ovšem posloužil se ctí :-)! Nicméně bych nikomu nepřála ta muka a infarktové stavy, když se váš jediný stroj začne přehřívat a vy si říkáte, že to nikdy nikdy NIKDY nedopečete, ani kdybyste se na hlavu postavili nebo se modlili ke všem svatým světa! No nicméně, všechny ochranáře strojů jistě uklidní, že žádný stroj nebyl při přípravách zraněn, či nedejbože zničen (takže křemíkové nebe vyšlo na prázdno :-D)! Všichni jsme to prostě přežili bez újmy... Vlastně krom naší kočky, Piliny, která utrpěla rozsáhlou psychickou újmu neb jsem se jí celý den nevěnovala, za což mě kousla do nohy. Mńauvajs.

Rozkaz zněl jasně, muž s koženou brašnou nesmí projet! Ne, kecám, rozkaz byl jasný - upéct čtyři druhy cupcakes a umíchat krémy na ně (jahoda s krémem z mascarpone, peanut butter s tvarohem, mrkev-dýně se speculoos krémem, banán s nutellou a krémem z trojí čokolády), každý v osmdesáti kusech. Ehm, jednoduché jak facka - vezmete svůj recept na dvacet a množství surovin vynásobíte čtyřmi. A může se péct, hurá. A najednou z trouby taháte už osmý muffinový plech plný banánových cupcakes a pak devátý (i když jen napůl naplněný). Počkat, zpět! Osm a půl vynásobeno dvanácti je celých sto a dva kusů! 102! Chybka? Ehm, pardon, my bad. No nic, i mistr tesař se někdy utne. Utne se mistr i dvakrát? Protože mně se to povedlo i u druhých, mrkvovo-dýňových :-D! Asi jsem to počítala těsně před usnutím (to bývám extrémně mimo) a nebo jsem měla optimistickou věšteckou předtuchu, že vám budou tolik chutnat. 
Množstevní zádrhel číslo dvě...Mísa. M. má mísu, M. míchá těsto. Obvykle ovšem těsto na dvacet kusů čehokoli. I těsto na čtyřicet by se tam vešlo...I na šedesát...Ale na osmdesát (dobře sto, já vím, já vím...)?! Ani náhodou! Dělat to nadvakrát?! ANI NÁHODOU! Povoláme dětskou vaničku (lavor totiž kdysi, když jsme ho potřebovali, neměli :-D)... 

Akce dětská vanička
Po 10 hodinách pečení jsem tak přeslazená, že mám pocit, že moje hladina inzulinu už nikdy neklesne. Seberu poslední síly a jdu se odreagovat mlácením do sušenek. Velmi terapeutická činnost, nenáročná na pomůcky, doporučuji všem :-D! T. je na tom stejně. Ještě po půlnoci je vzhůru, tahá poslední plechy arašídových cupcakes z trouby a šílí neboť těsto už se rozhodlo, že v tak brzkých ranních hodinách se nemaká a chová se naprosto jinak něž obvykle. Krize? Možná, ale T. je na hroucení příliš silná (a unavená). A tak jsme propekly den s nadějí, že si u našeho stánku pochutnáte a my aspoň uvidíme, jestli jsme schopné alespoň trochu obstát v tvrdém světě kulinárního byznysu :-D! Prostě křest ohněm.

Musím přiznat, že jsem byla od začátku škarohlíd. Měla jsem pochybnosti, zda toho máme péct tolik, a pořád T. deptala (pardon :-*) svým sýčkováním. Ještě dlouho po 12 hodině se kolem našeho stánku proháněl akorát průvan a trousili se naši věrní, aby nás podpořili (moc, moc, MOC děkujeme, jste skvělí) a nám se stále pod stolem krčily plné krabice cupcakes a mě pomalu poléval studený pot. A pak buch. Najednou se k nám začali váhavě přibližovat i další a další návštěvníci. Nejdřív na nich byly znát pochyby (přece jenom, na stole se krčily čtyři opuštěné cupcakes a jinak nikde nic), ale nakonec sebrali odvahu a dali nám šanci. A my jsme za to vážně moc rády! Děkujeme :-*! Byl to ten nejúžasnější pocit! A když se někteří dokonce vraceli, protože jim u nás chutnalo? Nejlepší chvíle pod sluncem! Víte, přesně proto pečeme!!! A nakonec jsme prodaly i ty naše poslední čtyři vzorové dortíky a my se doslova málem rozplynuly blahem (a zhroutily hladem :-D)!
Prostě děkujeme nastotisíckrát :-*! A snad zase brzy někde na viděnou ;-)!

Vaše M. a T.

Sugartown 

Bez cupcakes by to nešlo
Slečny ulovily poslední cupcakes a to chce foto!
Šťastné hladové cukrářky :-D

4 komentáře:

  1. Ty cupcakes byly fantastické a ta radost, že jsme ulovily ty poslední byla o to větší :) Jen tak dál :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát děkujeme! My máme obrovskou radost, že cupcakes chutnaly a že byly spokojené ;-)! Byl to nás neskutečný den :-)!

      Vymazat
  2. Já jsem si na cupcake zašla jako na sladkou tečku po všem tom jídle okolo, zvolila jsem mrkvovo/dýňový se speculoos a musím říct, že jsem se ještě dlouho potom oblizovala, byl úžasný! Máte v plánu zveřejnit recepty na všechny 4 cupcakes ;)?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, děkujeme! To máme obrovskou radost :-)! Recepty se tu určitě časem objeví ;-)!

      Vymazat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye