Sladké cukrování v Paříži

Zdravím vás všechny :-*!

T. vám minule slíbila reportáž z Paříže a sliby se mají plnit, ne ;-)?!
Paříž je pro někoho hlavní město Žabožroutova (pro T. kupříkladu), pro někoho epicentrum veškeré romantiky (a klišé) a pro mě… pro mě láska na celý život. Abyste pochopili, nejsem zrovna zcestovalý člověk (ale jen prozatím :-)) a do loňského léta, kdy jsem poprvé v životě letěla letadlem do Anglie, jsem toho ze světa moc neviděla. Krom Paříže. Tam jsem totiž byla už potřetí. Hmmm, já vím, měla bych si rozšiřovat obzory i jinými kraji (šetříme, budem jíst vzduch a zapíjet ho vodou z vodovodu, a pak vyrazíme do světa, jupíííjeeee, Barcelono, čekej nás ;-)). Ale kde jinde se vám poštěstí, že na náměstí Concorde jen tak narazíte na svou bývalou spolubydlící? Prostě jen tak! Bez domluvy?! Jen v Paříži, protože je kouzelná, to vám říkám! A tentokrát byla ještě kouzelnější. Protože tentokrát to bylo v naší režii! Dva předchozí poznávací zájezdy byly taky úžasné, ale tohle bylo jiné. Byli jsme poprvé spolu a užívali si to naplno… Ta architektura! (Jsem naprosto ujetá na krásné domy, takže si jednou nabiju kokos, protože pořád koukám po budovách a nekoukám pod nohy… True story, dvakrát jsem se málem zabila!) Památky! Muzea! JÍDLO! Dobře, dobře, vím, že je vám jasné, že nemyslím jen obyčejné jídlo, ale SLADKOSTI!

Den první – makronkofilův ráj
Bojový plán byl v podstatě jednoduchý. Naprostá brnkačka. Sama (SAMA! Chápete?!!!) se dokodrcat s kufrem na letiště, doletět do Paříže a dostat se z letiště přes celou Paříž na místo setkání s mým přítelem, který byl tou dobou v Paříži už třetí den (decentní firemní oslava čítající 2100 účastníků, Francouzi umí slavit). Ehm, ono by to jednoduché i bylo, kdyby ovšem nestávkovali zaměstnanci drah (Tímto žádám francouzskou vládu, aby už jim sakra navalila, co chtějí, jinak tam jistě zemře mnoho ztracených zoufalých turistů). Joooo, jooo, Francouzi stávkují pořád… Jak řekl náš hostitel Jordan „Welcome in France :-D!“… Haha, Jordane, HAHA! Zase na druhou stranu, tak dobrodružnou cestu s kufrem na klíně, cizím nervózním psem u obličeje (díky, francouzský psíku, že ses nerozhodl prokousnout mi krkavici), a množstvím bojovně naladěných černochů, kteří na sebe neustále křičeli nějaké nesrozumitelné nadávky a prali se o poslední milimetry (bez legrace) místa ve vlaku, už asi nezažiju. A seznámila jsem se s milou paní, která uměla anglicky pouze how a where (tedy o 2 slova víc, než já umím francouzsky), ale i tak jsme si rozuměly, což mi dodalo odvahy, že se prostě vždycky nějak domluvím a snad to i přežiju… A do cíle jsem přijela jen o 2 hodiny a 45 minut později než jsem měla… A jela jsem metrem načerno. Poprvé v životě. Che. Náš pronajatý byteček byl velmi malý, vlhký a plný nefunkčních věcí (slovy Jordana - very cheap toilet, very cheap bed, very cheap všechno :-D). Ale dlouho jsme se tam stejně nezdrželi, měli jsme před sebou procházku – volným krokem jsme obešli Sochu Svobody, Eiffelovu věž, Tuilerijské zahrady, Louvre, most umělců a pak… Pak přišla Rue Bonaparte a dvě nejvyhlášenější místa, která musí každý makrankomaniak navštívit. Moje srdce radostí nadskočilo, když jsem z dálky poznala typický zelenozlatý design prodejen Ladurée. Už chápu, proč je kolem jejich makronek takový rozruch. Dali jsme si slaný karamel (obyč, ale mňam) a růži (naprostý vítěz našeho amatérského testu :-D). Struktura byla dokonalá, krém byl lehoučký a svěží, prostě dokonalost! Aaach. Druhou zastávkou byl logicky pár stovek metrů vzdálený, konkurenční salon Pierre Hermé. Nikdy a opakuji nikdy, jsem neviděla tak krásné dezerty, jaké jsem si mohla prohlédnout v Pařízi. A Pierre Hermé samozřejmě nezaostával. Oči přecházely… Snědla bych jim to tam celé do posledního! Jenže já si nesla svá eura kvůli něčemu jinému… Kvůli kuchařce Pastries, o které sním už dlouhá léta. A to si piště, že jsem si jí koupila (už se těšíte na nové recepty?!)! A ještě zbylo na makronky s příchutí Ispahan-jogurt (úžasná, škoda jen, že originální Ispahan, tedy liči-růže-malina, už byly vyprodané) a Mogador (passion fruit-čokoláda, D. nechutnala, ale já jsem byla opět nadšená :-D). Makronkám se opět zhola nic nedalo vytknout. Mňam. Hrdě jsem si nesla tašku s kuchařkou až domů (a že se pěkně pronese :-D) a pak si jí do noci zálibně prohlížela.








Den druhý – croissant z nebes
Občas se poklad skrývá blíž, než si umíme představit. Pekárna La Pétrin Normand byla od našich dveří opravdu vzdálena tak, že bych tam i já kamenem dohodila. A byl to hotový ráj. Jen bych tam neměla chodti po ránu hladová... Chtěla jsem všechno, ale nakonec jsem zvolila mandlový croissant s čokoládou a D. čokoládovo-pistáciového šneka... A přísahám, že něco tak dobrého, jsme už dlouho neměli. A na tomto místě slavnostně slibuji, že udělám všechno, abych je zrekonstruovala do posledního detailu (přesně jako Monika z Přátel, když se snažila o nejdokonalejší sušenky :-D). Nic jiného už jsme do konce pobytu k snídani nejedli (ale chodil pro ně D., aby mě nemusel zabít za to, že chci to, neee, tohle, neee, vlastně tamto :-D)! Po snídani jsme vyrazili na další pěší výlet. Naplánovanou cestu jsme přerušili pauzou na kávu v kavárně Carette na Trocadéru. Už jsme koneckonců byli u vojenské akademie a Eiffelovi věže a kofeinový deficit byl víc než neodbytný. Po tomto kávovém nakopnutí jsme pokračovali k Vítěznému oblouku a dolů po slavném bulváru Champs Élysées. Zmrzlinářství Häagen-Dasz jsme nemohli minout bez povšimnutí a už vůbec jsme nemohli odolat vanilce s karamelem a brownies a opražený oříškům. Došli jsme až na Trocadéro a odtud vyrazili směrem k Madeleine. Lahůdkářství Fauchon jsme nevynechali pouze kvůli mé blogerské cti, ale musím říct, že jejich makronka s příchutí jahoda-yuzu byla rozhodně nejslabší. Takové podivné lepivě nakyslé cosi. Prostě krok vedle. Zklamání nám ovšem vynahradil výhled ze střechy obchodního domu Printems, kde jsme zapomněli na všechny strasti a kochali se pohledem do širokého okolí. V jedné z postranních uliček jsme poobědvali slanou palačinku galette a vydali se hledat Rue de Montmartre, kde jsem chtěla prošmejdit pár obchůdků s věcmi na pečení a vyrábění. Zdaleka nejvíc mě ovšem okouzlilo knihkupectví zaměřené na kuchařky (bože, proč nemám plonkový milion?! Nebo dva?!!!!!!). Zvládli jsme i obchodní centrum Forum les Halles, ale to jenom díky tomu, že bylo uprostřed rekonstrukce, a nebylo tedy v plném provozu… Odnesli jsme si filmové plakáty a já nový balzám na rty, neboť ten můj zůstal sám samotinký někde v pařížském metru (chudinka nebohý).












Den třetí – geniální éclairs
Víte, někdo tvrdí, že jeho život se dělí na období před makronkami a po nich… Ano makronky jsou výborné… Ale zastávka v L´Éclair de Génie byla asi naprosto zlomová pro můj život. A to k ní vlastně vůbec nemuselo dojít… Úterý bylo naplánované vlastně úplně jinak. Chtěli jsme jít do Musée de l'Orangerie, které ovšem bylo zavřené (haha, naše chyba). Courali jsme tedy po obchodech na Rue de Rivoli a užívali si pěkného dne. Musím přiznat, že kdybych měla všechny peníze světa, tak je snad všechny utratím v obchodním domě BHV, protože to byl naprostý ráj… Tolik vychytávek na pečení a různou jinou tvořivou činnost jsem pohromadě ještě neviděla. D. mě musel odtáhnout hrubým násilím neb jsme už padali hlady, ale já se nemohla odtrhnout. Zahájili jsme tedy GPS pátrání po kavárně Le Loir dans la Théière, místě, které jsem si zamilovala na Instagramu a kam jsem bezpodmínečně musela (už kvůli jejich neodolatelnému Lemon Meringue páji). Při našem příchodu se na podnose tyčil poslední kousek (obří kus) pověstného koláče a tak se můj milý zeptal, zda je opravdu poslední, že bychom si ho v tom případě objednali před obědem. Cool servírka nás ujistila, že není ani náhodou poslední a že si můžeme dát nejdříve jídlo. Chyba, jak se ukázalo… Opravdu poslední byl :-(. Málem bych brečela, ale nakonec jsem se já, zarytá konzerva, nesnášející změny, rozhodla překopat náš program a vrátit se sem i další den. Jen kvůli koláči. Jo, jsem blázen. A tak se stalo, že jsme na dezert zamířili právě do L´Éclair de Génie. Momentálně asi nejvyhlášenějšího podniku s éclairs. A neprohloupili jsme. Jestli mám být upřímná, tenhle chuťový zážitek už u mě nic nepřekonalo. Obě éclairs (vanilka-pekan a passion fruit-malina) byly lehké jako pírko, dokonale sametové, chuťově vyladěné a nadpozemsky dobré. Ještě při našem brouzdání po Montmartru jsem byla někde na éclairkovém obláčku :-D! Obletěli jsme na něm kolem Sacré Coeur na náměstí umělců, potom k proslulému kabaretu Au Lapin Agile, ke kavárně U Dvou Mlýnů i k Moulin Rouge ;-)! Myslím, že se mi o nich i zdálo…







Den čtvrtý – bílková hora, zmrzlina snů a japonsko-francouzská fúze
Naše průzkumné duo už bylo ve středu značně znavené a rezignované. Moje nohy už byly krvavé a oblepené ze všech stran a D. loupalo v zádech a kyčli (žádné poznámky o pokročilém věku prosím :-D). Ovšem ani to nám nezabránilo pokračovat v naší výpravě. Po croissantové snídani (ach, jak mi chybí) jsme se vydali do Musée de l'Orangerie, obhlídnout naše oblíbená impresionistická díla (miluju Lekníny). Samosebou musela následovat druhá návštěva u Plcha v čajové konvici (Le Loir dans la Théière), kde si nás už pamatovali a přestože byla doba obědů, tak udělali výjimku a naservírovali nám kávu s mým vysněným Lemon Meringue Pie a meruňkovo-pistáciovým koláčem pro D. Ano, ten den jsme vynechali oběd. Ten koláč byl obrovský! A výborný! Kyselá chuť citronového krému se mísila se sladkou nadýchaností zapečeného sněhu. Ovšem byl tak obrovský, že jsme ho pomalu ani nemohli dojíst! (A dorty se dojídají! Vždycky!!!! JASNÉ??! Jestli ještě jednou potkám nějakého nimrálka, tak si to za rámeček nedá :-D!!!) Ale stálo to za to. I meruňkovo-pistáciový koláč příjemně překvapil... Tuhle kombinaci rozhodně zkusím. Vydržela bych v té kouzelné kavárně celý den. Skvělá atmosféra, milá obsluha, čilý ruch… Nádhera. Ale nás čekal ještě výšlap. Na ostrově Saint-Louis jsem přeci jenom (i přes silné předávkování cukrem) navštívili proslulé zmrzlinářství Berthillon a opět podlehli příchuti malina-růže. Oficiálně přiznávám, že miluju růži. Asi touhle mojí novou obsesí budete trochu trpět, ale bude to stát za to, slibuju ;-)! Pro D. byla tahle zmrzlina rozhodně gurmánským vrcholem celého našeho pobytu. Se zmrzlinou v ruce jsme se pomalu blížili s mostu, který spojuje malebný ostrůvek Saint-Louis s větším Île de la Cité. Před námi se tyčila majestátná katedrála Notre Dame. Chvíli jsme se schovali v jejím stínu a potom jsme se přes řeku vydali dál. Pod rozpáleným sluncem jsme se courali uličkami kolem Sorbonny (kde je rozhodně největší koncentrace naprosto božích komiksových obchodů!!!) až k Lucemburským zahradám. Podle mě snad není v Paříži krásnější park. Chvíli jsme dali odpočinout našim uťapkaným nohám, abychom nabrali síly a zvládli dojít do naší poslední zastávky, pekařství Sadaharu Aoki, kde připravují francouzské dezerty s nádechem Japonska. Z nepřeberného množství jsme vybrali wasabi makronku (špatná, opravdu špatná volba) a fialkovou makronku (na počest T., která fialky zbožňuje a já chápu proč). A tak zakončili naš gurmánský pobyt, dobelhali se kolem Invalidovny a protrpěli naší poslední noc na hrozivé (cheap) posteli... 










Den pátý – Návrat kruté reality
Původně jsme dopoledne chtěli vyrazit do Café Angelina, ale nakonec jsme tento plán zavrhli a nechali si proslulou kavárnu a jejich vyhlášenou horkou čokoládu a dezert Mont Blanc na příště (protože jsme v Paříži rozhodně nebyli naposled ;-)! Sbalili jsme do kufrů všechny naše úlovky a věci a rozloučili se s bytem a okolím (s pekárnou, chápete). Ještě půl dne jsme strávili na pařížském letišti čekáním na odlet, čas si krátili hrou na Spilberkův Terminál a pak už nás čekala sluncem zalitá Praha a návrat kruté reality… Ach jo… Chci zpátky. HNED, prosím!

PS: A prý jsem jediný blázen, který si je schopen z Paříže přivézt... jogurty :-D! Je to pravda?! 
PPS: Nasála jsem tolik inspirace, že ani nevím, čím začít! Ale máme se společně na co těšit ;-)! Budem péct a vařit, zkoušet nové recepty, experimentovat s kombinacemi a společně si to užívat! A bude to boží…

Vaše M. :-*

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye