Francouzské tousty s vanilkou, třešněmi a javorovým sirupem

Dobré odpoledne :-*!

V záchvatu zoufalství, že mi léto absolutně uteče mezi prsty, jsem si vyplnila žádost o jednodenní dovolenou (víc dnů už si prostě nemůžu dovolit). Dospělost má sice své nesporné výhody (huh, pomozte mi nějaké krom dovolené vymyslet, protože to je teda fuška), ale občas je zcela úplně na houby, protože povinností je pomalu víc než radostí, a navíc je s naprostou jistotou nevyléčitelná. Některé příznaky už začínám nevyhnutelně pozorovat i na sobě:

  1. Prázdniny?! Ani se to neopovažujte vyslovit!!! Neprovokujte nebo vám opravdu fyzicky ublížím (a já to udělám :-D)!!! Jděte-se-vycpat-hned-teď-vy-co-je-ještě-máte-a-to-neprodleně-slyšíte?! 
  2. Potřebuju spát svých 8 hodin (lépe 10, to pak vypadám o trochu méně děsivě a je se mnou lepší pořízení) a nejlépe ve své vlastní posteli. Bez svého spánku jsem úplně naprosto nefunkční a já prostě musím být funkční, rozumíte?! Chápete, co říkám?!!! Prostě musím. Tak! 
  3. Pařba?! V týdnu?! To jste asi spadli z jahody na znak, ne? Běžte o sobě a svém způsobu života přemýšlet do kouta. 
  4. Ano, občas spím méně než 8 hodin… Bohužel ne proto, že bych propařila noc, ale proto, že doháním pracovní resty do noci nebo vstávám v 5:30 do práce. Che. Chce se mi brečet. 
  5. Neustále jsem ve stresu. Jako ale pořád! Všechno hoří! A všechno přeci musím stihnout včas!!!! Termíny, termíny, termíny!!!! Ono samo se to neudělá!!! Pokud stres poleví, tělo je totálně zmatené! Něco je jinak! Něco je špatně! Asi umírám nebo tak… 
  6. Jsem závislá na telefonu a internetu, ale už ne proto, že bych čekala na zprávu se srdíčkem od mého milého, ale proto, že se neustále paranoidně ujišťuju, zda mi nepřišel pracovní email nebo zpráva a jestli jsem nezpůsobila konec světa (nebo spíš zeměkoule i přilehlého vesmíru). 
  7. Dovolená? Joooooooo, huráááá, nejšťastnějších 25 dní v roce (pokud je nemusíte trávit v práci, protože i to se stává)… A hlavně, když už si jí platím sama (buuuhuuuu), chci mít soukromí vlastního pokoje, nebo aspoň vlastní postel :-)! Důraz na slovo POSTEL… Odmítám spát na zemi zkroucená do nepřirozené polohy paragrafu s jednou nohou (ne vlastní) za uchem a nechat se v noci kopat do hlavy, protože bych se za a) druhý den nemohla hnout a za b) bych byla protivná jak příšera, je vám jasno? 
  8. Při záběrech ze slavných oslav amerického studentského svátku Spring Break mi naskakuje husí kůže a budí se ve mně panická hrůza a děs. Zhmotněná NEHORŠÍ NOČNÍ MŮRA! Chci mít svůj klid a nohy v teple, děkuji. 
  9. Roztomilé obrázky na tričku na mně ve většině případů vypadají, jako bych ho ukradla své čtyřleté dceři… Kterou nemám. Takže sbohem kočičko Kitty, měj se krásně Snoopy… 
  10. New Yorker? Americký časopis! Jednoznačně... Nebo snad ne?! 
  11. Kapesné… Ehm, ano, teď jsem samostatně výdělečná osoba (checheche, teď už fakt brečím) a přestože pokaždé když přijedu domů, mám tendenci nastavit ruku a oprášit psí pohled (a že ho umím), nakonec mi rozum (pche che) vždycky zavelí, ať odolám :-D! 
  12. Na chodbách univerzity mě ostatní studenti zdraví "Dobrý den!" a někteří profesoři "Čau!"! Jako ale kdy se tohle stalo?!!!!!!! 
  13. S kamarády už neřešíme, kde mají v akci nejlevnější alkohol a jaká bezva párty byla minulý týden... Teď řešíme nejvýhodnější hypotéky, neideálnější obložení do koupelny, nejlepší rodinné auto, nejkrásnější lokace na svatby anebooooo detaily porodu (jop, opravdu, tohle se fakt ošklivě zvrtlo, dobrou chuť, jestli právě obědváte)! 
  14. Jsem si naprosto jistá, že ultrakrutohustopřísný není slovo… I když ho občas použiju, abych vypadala in, hip a cool :-D 
  15. Mluvím slušně (ehm, ano, true story)… Jsem starý exot… 
  16. Nemoc? Co to jako má být?! Nemoc je jen pro milionáře, jejich dědice a opravdu nemocné lidi… Nemoc znamená neschopenku a neschopenka znamená žádné peníze na účtě (opravdu ŽÁDNÉ, nula, zero, nada, prostě nic). A taky zhroucení celého světa, protože práce stojí na místě a to zapříčiní zásadní narušení integrity koloběhu života. Takže jistě chápete, že přecházení nemoci se jeví být ideálním řešením (ale není, to vám říkám, protože jinak skončíte jako chudá kostelní myš a půl roku budete čekat na uschopnění a to je teprve parádička)… 
  17. Ráno kakao a frappuccino za odměnu, protože to je jediná poživatelná forma kávy? Kdeže! Navalte kofein! A koňskou dávku! Hned! Kde se flákáte?!!!! Ježiš, vezměte rovnou dvojitou porci! 
  18. Paní doktorka (a nejen ona) mě začala oslovovat "paní Martinko" anebo ještě lépe "paní magistro". Ano, jsem paní… Kdy mi ostatní lidé začali vykat? To jsem to dopracovala… Už mi chybí jen "Smekám klobouček, madam" :-D! (Teda samozřejmě vím, že to svědčí o jejich dobrém vychování a nechci být obklopená samými hrubci. Jen jsem trochu šokovaná tím vývojem :-D!) 
  19. Začínám být polichocená, když po mě při nákupu alkoholu chtějí občanský průkaz (protože prý vypadám na 16 – hahahahaha, tak teď jsem se upřímně pobavila). 
  20. Začala jsem jíst olivy! HA! 


A protože mám dovolenou (jooooooooo a hip, hip, hurá :-)), musela jsem logicky uvařit nějakou jednoduchou ale zároveň extrasupermňam snídani, která odvede mé myšlenky od mého věku a tak ;-)...


Francouzské tousty s vanilkou, třešněmi a javorovým sirupem

Ingredience:
3 vejce
50 ml mléka (lze použít i smetanu či mandlové mléko jako v mém případě)
2 lžičky třtinového cukru
1 lžička vanilkového extraktu
špetka soli
malý balíček toustového chleba, bageta nebo vánočka nakrájená na plátky
máslo na opečení

K podáváni:
skořicový cukr (nebo jen skořice)
300 g černých třešní (přepůlených a vypeckovaných)
vanilkový extrakt
javorový sirup

Postup:
1) Vejce vyšlehejte s mlékem, cukrem, vanilkou a solí. Do směsi namáčejte plátky pečiva a opékejte na másle na rozpálené pánvi z obou stran dozlatova nebo rozložte na plech vyložený papírem na pečení, poklaďte plátky másla a pečte při 180°C dozlatova. 

2) Teplé tousty obalte ve skořicovém cukru a zalijte omáčkou z černých třešní, kterou připravíte povařením třešní s trochou vody a kapkou vanilkového extraktu a javorového sirupu. 

Pozn. Zkoušela jsem dva různé způsoby přípravy a pořád nevím, který je lepší. Polovinu obalených plátků pečiva jsem opekla na plátku másla na pánvi a výsledkem byly nadýchané, vláčné tousty, které si zamiloval můj přítel. Druhou část jsem rozložila na pečící papír, na každý plátek položila kousek másla a pekla dozlatova v troubě při 180 °C. Výsledné tousty byly krásně křupavé, jak to mám ráda já. Je jen na vás jaký způsob zvolíte vy ;-)! 




Krásný nadcházející víkend přeji,
vaše M. :-*!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye