Kynutý koláč s drobným ovocem a drobenkou

Dobré dopoledne, 

dnes mám celé dopoledne volno (hip, hip, hurá) neb v celé budově, kde pracuji, nepůjde až do 12 hodin proud a vedení naznalo, že nemá smysl tam setrvávat. Jupí! No, vykládat jim, že můj notebook má akumulátor (jako ostatně všechny notebooky) a mohla bych tedy vesele pracovat, jim opravdu nebudu (takový blázen zase nejsem :-D)!
Alespoň mám čas vám představit druhé dějství své populární divadelní hry s názvem Sugartown a vizitky (první dějství k připomenutí zde).
Koncem minulého týdne jsem obezřetně a potichu vstoupila do copy studia (a pak, že nevkročíš dvakrát do stejné řeky, pche!). Nikde nikdo. Na nepravidelných dřevěných schodech jsem zakopla (jak taky jinak) a můj sesun přilákal ze zadní místnosti usměvavou slečnu. "Copak byste potřebovala?," zašvitořila. "Vizitky! Potřebovala bych nové vizitky!" Radostí jsem opět nadskakovala, takže to vypadalo, že jí navštívil hopsající Gumídek a ne seriozní zákaznice. Slečně nejspíš nedošlo, že jsem tak extrémně nadšená proto, že jsme původní balíček vizitek už rozdaly a myslela si, že tenhle výraz neutuchající euforie je můj naprosto normální projev. Není. No nic. "Běžte si prosím vedle…," ukázala na místnost plnou počítačů a tiskáren, kde už jsem jako doma (ok, podruhé, ale nevadí). "Tam nikdo není, tak co ji tam jako posíláš!!!!!," ozve se odkudsi z místnosti, kde byla předtím schovaná i slečna, mnohem méně příjemný mužský hlas (dobrá, byl to spíš zpruzelý řev :-D). Muž se nakonec uvolí přijmout mou objednávku, přestože mi davá jasně najevo, že on ji nevyřídí, že budu muset počkat, až přijde jiný grafik (tj. minimálně do pondělí). Podala jsem mu svůj flash disk a navigovala ho mým absurdně složitým adresářem až k cíli. Otevře soubor a do očí ho udeří naše růžová vizitka s malým cupcakem. "Co to je?!" (Domyslete si pár opravdu nepěkných výrazů, které mu šlo jednoduše vyčíst z tváře :-D!) "No jo, já vím, je to růžový…," sdělila jsem mu, prohlížíc si provinile špičky svých bot, neb jsou nesmírně zajímavé a tak vůbec… "To je mi fuk, ale ptám se, co to je?!" "Vizitka!" "NE!" "Ale jo, je to vizitka!!," trvala jsem tvrdošíjně na svém… "Ne, povídám vám, že není! Je to pixelovatý a vůbec je tam strašně moc problémů!" ("TY MÁŠ PROBLÉM, když urážíš moje mistrovské dílo, jasný?!," chce se mi zařvat, ale statečně odolávám, neb jsem prostě drsná a s mým poker face nic nepronikne... Haha!) "Ale já už z toho vizitky měla! Fakt, přísahám! Minule mi je kolega udělal bez problému," namítla jsem bojovně (úplná Xena, princezna bojovnice). Muž se na mě od počítače otočil, obočí mu vyjelo až do vlasů a podrobil mě podrobné prohlídce od kořínků vlasů až po palce u nohou (až jsem mu chtěla naznačit, že bude-li mě rentgenovat ještě chvíli, tak překročím svou roční hranici miliSievertů), pak ohrnul ret a pronesl… "Noooooooooo, tak to jste musela na kolegu hodně zapůsobit (jeho výraz vypovídá o tom, že absolutně nechápe čím), když vám z TOHOHLE," zapíchne prst do obrazovky, "udělal vizitky!" Další pronikavý pohled na mou naježenou maličkost... "A víte co, já mu to tu nechám, ať si to v pondělí pěkně vyžere, on se vám pak ozve a VY si budete muset solidně připlatit za grafickou úpravu toho vašeho veledíla! Nashle!!!!" (Aneb vypadni a hned :-D!) "Sbohem!" (A buď rád, že jsi přežil! Ha!) Díky, milý muži, vy očividně víte, jak člověku zvednout náladu. Cítím se fajn, děkuju za optání :-D!
Vizitky ještě nemám (a to je úterý) a tak se připravuji na další útok na pevnost jménem Sprinter Copy Studio. Jak jistě chápete, příprava vyžaduje snídani šampionů a tak jsem upekla kynutý koláč s drobným ovocem a drobenkou... Je stejný jaký si pamatuju z dětství. Vláčný a nadýchaný, kyselý po ovoci a sladký díky drobence. Jestli jste jezdili na prázdniny k babičce (já ne, mně stačilo seběhnout schody), tak tohle je přesně ta vzpomínka, kterou stojí za to si oživit... Ta vůně, chuť a barvy... Mňam! Tak hurá do toho.


Kynutý koláč s drobným ovocem a drobenkou

Ingredience:
250 ml mléka
25 g droždí
100 g krupicového cukru
350 g (+ 50 g) hladké mouky
2 žloutky
150 g rozpuštěného másla (+ v případě potřeby kousek navíc)
špetka soli

Na potření:
1 vejce, prošlehané

Náplň:
500 g červeného rybízu
300 g borůvek
100 g malin

Drobenka:
50 g másla
100 g třtinového cukru (nebo krupicového)
40 g ovesných vloček
60 g polohrubé mouky

Na potření po upečení:
20 g másla
1 polévková lžíce rumu

Postup:
1) Do mísy nalijte vlažné mléko, rozdrobte do něj kvasnice kvasnice a přidejte lžíci cukru a lžíci mouky a nechte 15 minut vzejít kvásek. Mléko nesmí být moc horké, jinak zabijete chudinky kvasnice a budete mít po legraci. Pokud je vám mléko příjemné, když do něj ponoříte prst, bude se v něm líbit i kvasnicím. Jsou živé, tak se k nim chovejte pěkně a netrapte je ;-)! Potom z kvásku, zbylé mouky a cukru, žloutků, másla a soli vypracujte rukama nebo robotem hladké, pružné, nelepivé těsto. Dejte si tu práci a propracujte ho pořádně. Pokud se vám zdá, že lepí, zapracujte postupně ještě 50 g mouky a kousek změklého másla. Těsto dejte do mísy, přikryjte čistou utěrko a nechte v teple hodinu kynout. Pak ho ještě jednou propracujte, znovu zakryjte a nechte kynout další hodinu.

2) Mezitím odstopkujte rybíz a všechno ovoce si pořádně umyjte a nechte okapat.

3) Na drobenku propracujte prsty všechny ingredience a dejte jí do lednice.

4) Po vykynutí těsto rozválejte na plát (já válím rovnou na papíře na pečení), přendejte ho na plech a okraje potřete rozšlehaným vejcem. Plát posypte hustě ovocem a nakonec i drobenkou. Pečte 40 - 45 minut v troubě předehřáté na 180 °C. Po vytažení z trouby potřete okraje máslem rozmíchaným se lžící rumu. Nechte vychladnout, radím vám dobře (z teplého kynutého těsta vám bude opravdu zle :-D)!





Tak dobrou chuť a držte mi palce, jdu se bít za naše vizitky,
vaše M. ;-)!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye