F.O.O.D. piknik 2014

Dobrý večer :-*! 

Tak jo, sypu si popel na hlavu, protože jsem do této chvíle nebyla schopná sepsat nic o letošním F.O.O.D. pikniku (a to jsem fakt měla to nejlepší předsevzetí oblažit vás článkem už v neděli!). Vězte, že to nebylo ani tak tím, že bych byla líná nebo že bych z pikniku nebyla nadšená (to teda jsem a opravdu hodně moc, většinu času připomínám hopík, jak skáču radostí...), ale spíš tím, že jsem celou neděli strávila střídavě skučením kvůli bolavým zádům a mrtvolným spánkem. Trochu se na mě podepsali ty hodiny a hodiny strávené v poloze paragrafu nad linkou nebo stolkem ve stánku. S láskou a slzami v očích (jo, opravdu to dost bolelo) jsem vzpomínala na zvýšenou pracovní plochu v kuchyni své maminky. Já vím, měla bych se sebou začít něco dělat, protože v mém věku jsou tyhle problémy neskutečně smutné (zvlášť proto, že si za ně díky své bezbřehé lenosti můžu sama), a kdybych jen trochu cvičila, asi bych tady o tom dramatu (skoro až řecké tragédii) nemusela psát. 
Nicméně, F.O.O.D. piknik jsme si v naší tříčlenné sestavě (já, T. a můj milý v roli pokladníka) úplně neskutečně užili, jsme nesmírně rádi za příležitost některé z vás potkat (a některé jsem dokonce poznala a doufám, že jsem jim svým nadšením nepřivodila doživotní trauma) a ten den byl naprosto neskonale úžasný právě kvůli vám! Skončili jsme sice naprosto vysílené a vyřízené ale i dokonale šťastné…
A přitom to všechno začalo tak nějak nevinně… Přestože většinou se můj životní přístup dá shrnout zhruba jako „sedávej Nanynko v koutě, hlavně mlč, neprotestuj, styď se a především dělej, že tam nejsi“, odhodlala jsem se a napsala do redakce F.O.O.D.u, jestli by tu nebyla byť jen titěrná až mizivá možnost, že bychom na jejich pikniku mohli mít stánek (a věřte, že mě to stálo kupu přemáhání a náročného přemlouvání, pár schizofrenních výstupů typu „Piš, HNED, dělej!!!!“, „Nee, já nechci, bojím se, stydím se a NECHCI, tečka!!!“, „Tak si trhni a nedělej nic, ty nádhero srabácká!“, „No dobře, tak já něco napíšu…“, a kdybych si v té chvíli bývala byla mohla dát panáka, dala bych si na kuráž rovnou asi rovnou dva, možná tři, ale pšššt). Kupodivu byla odpověď veskrze kladná (Děkujeme mockrát <3!) a dokonce nám obratem nabídli i stánek, což nám ušetřilo kupu starostí a trápení. A tak jsme začaly plánovat. Chtěly jsme vám upéct všechno… Ale to samozřejmě nešlo. Na pečení jsme měly pouze jeden den, neb zásoby dovolené se pomalu tenčí a já pořád doufám, že těch pár dnů na Vánoce uškudlím (haha, jsem to ale naivka). Neustále jsme si tedy lámaly hlavy, čím vás co nejvíce potěšit a jak to všechno stihnout (alespoň jsme měly kupu záminek na společné obědy a každý, byť jen kratičký, únik z práce se přeci musí využít, no ne?).Volba nakonec padla na tři příchutě cupcakes – nebeská pistácie, ověřená klasika banán/nutella, neočekávaná kombinace bezinka/limetka, dva druhy cheesecakes – arašídové máslo/čokoláda (neb bez peanut butter by to prostě nešlo), bílá čokoláda/rybíz a borůvka, dva druhy cakepops – čokoláda/lesní směs/rum v tmavé čokoládě a kakao/perník/hruška v bílé čokoládě (kteréžto sklidily až neočekávaný úspěch), obrácený hruškovo-čokoládový koláč s pekany a karamelem (bez kterého už absolutně nemůžu žít a vy už teď určitě taky ne), brownies s malinami, pistáciemi a slaným karamelem (čokoholikův sen - půl kila čokolády v jednom koláči…), snové (tedy alespoň mně se o nich zdá často) makronky s malinami a krémem z bílé čokolády, pasírovaných malin a čerstvé máty a tvarohovou bábovku s brusinkami a hořkou čokoládou (přesně takovou, jakou potřebujete v neděli ke kávě a v pondělí k snídani). 
Plán jednoduchý, čas vymezený (spíš omezený) a tak jsme se v pátek za kuropění v plné polní vrhli do práce. Krájely jsme, sekaly, drtily, louskaly ořechy (já měla svého osobního louskače a loupače, ale všechny tyhle starosti bychom si všichni ušetřili, kdyby naše oblíbená oříškárna Diana nevyhlásila celoplošnou inventuru, hrůza-děs), prosívaly, míchaly, hnětly, redukovaly, doslazovaly, dolaďovaly, rozpouštěly čokoládu, vymazávaly plechy, rovnaly košíčky do zástupů, pekly, cukrovaly, tvarovaly kuličky, polévaly, zdobily, balily dobroty do krabic na cestu a všeobecně obracely naše kuchyně a domovy vzhůru nohama. Po zhruba 16-hodinové směně jsme padly do postele a ráno celý koloběh začal znovu… Vyskočit z postele, umíchat karamel (sakra, teda pardon, ale sakra, jak jsem mohla zapomenout, že to v tomhle množství trvá přes hodinu?!!!!), trochu se umýt (hlavně dostat makronkové těsto z vlasů), naložit do auta a za zvuků titulní písně z Mission Impossible (a teď fakt nekecám :-D) vyrazit na cestu. 
T. se řítila ulicemi jako Fittipaldi, nadávala jako starý námořník, ale díky jejímu umu jsme dorazili právě včas, abychom se vešli do našeho 15 minutového okénka podle harmonogramu příjezdů a odjezdů. Pak už jsme jen všechno načinčaly a připravily a čekali s naším strážcem pokladny na první zákazníky. Přečkali jsme i bouřku, která udeřila kolem 14 hodiny, a pomalu to vypadalo, že nás všechny i se stánkem a dortíky odnese voda v dál, ale neštěstí se naštěstí nekonalo a odpolední sluníčko zase všechnu vodu vysušilo. Dokonce jsme stihli i sami ochutnat pár naprosto dokonalých laskomin (většinou formou výměnného obchodu – my vám cupcake, vy nám cokoli máte :-D) - naprosto úžasné Pad Thai od Café Buddha (ňam ňam ňam a pokud vám to nestačilo, tak ještě jednou ŇAM), dokonalou slanou palačinku od Galetky (T. o ní bájila tak dlouho, že už to vypadalo, že bude uškrcena či umlácena stojanem na dorty), výbornou silnou vietnamskou kávu od Trung Nguyen (můj milý pak celou noc oka nezamhouřil), skvělý míchaný nápoj od Aničky Grossmanové (nejen, že byl předávkovaný kofeinem, ještě mi ho holky opily :-D) a bezkonkurenční konkurenční čokoládový cupcake s portským vínem od Pussycakes. Takže ve finále jsme sotva funěli a valili se jak kuličky :-D. 
Doufáme, že i vy všichni, kdož jste u nás ochutnali, jste spokojení a budeme rády, když nám dáte vědět (tady, do emailu sugartownprague@yahoo.com, na facebooku nebo našich instagramových účtech @sugartown_terka a @sugartown_martina), co vám chutnalo nejvíc a co naopak ještě vylepšit ;-)! Věřte, že máme spoustu dalších plánů a nápadů a už se nemůžeme dočkat, až bude příležitost je zrealizovat… 





















Budeme se těšit na další setkání, třeba 12. 10. na druhém Street Food Festivalu ;-),
vaše M. a T. (v zastoupení :-D)

PS: Pokud máte nějaké pěkné fotky našeho stánku nebo našich dobrot, pošlete nám je prosím a my je sem přidáme ;-)! Děkujeme :-*!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye