Láska na kari

Dobrý večer :-)! 


Láska na kari. The Hundred-Foot Journey. Co mají tyhle dvě slovní spojení společného? Na první pohled vůbec nic. A přeci se jedná o dva názvy jednoho a téhož dokonalého filmu. Asi to byl pro překladatele trošku oříšek. A zřejmě, pokud dáte do názvu filmu slovo láska, je pak divácky přitažlivější. Filmovému marketingu nerozumím ani za mák (od toho mám T.), takže nebudu zabředat hlouběji do úvah o tvorbě názvů filmů a jejich vlivu na otáčení zeměkoule kolem své osy a tak (zavařila by se mi hlava :-D!). Tenhle konkrétní film ale nijak zatraktivňovat nepotřebuje. Je dokonalý sám o sobě… Je totiž o jídle! Mluví se tam o jídle, vaří se tam a jí se tam! A hraje tam Helen Mirren! Co víc si přát? Mám sice doma moudrou knihu 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete (nooo, docela výzva, ale pár už jich mám za sebou :-D), ale mně by ve své podstatě momentálně ke štěstí stačil zrovna tenhle jeden. A Čokoláda. A Julie & Julia. Kéž by byli všechny filmy víc o jídle :-D! O dobrém jídle! 


Takže když T. v Bontonfilmu svěřili reklamní kampaň právě na tenhle film byly jsme na vrcholu blaha… A protože je T. holka šikovná, uspořádala, za vydatné pomoci Zuzky Menhartové, jedné z duchovních matek Street Food Festivalu, na počest uvedení filmu na DVD krásné nedělní odpoledne v kuchařském studiu Cocina Rivero (tam je to taaaak krásný!). A protože je film o prolínání indické a francouzské kuchyně, pozvala hosty z nejpovolanějších – britskou šéfkuchařku Sofii Smith ze The Sexy Curry Company a cukráře z francouzské cukrárny Saint Tropez. Holky rozeslaly pozvánky do všech světových stran (i mně, jojojoooooooooo!) a pak už nezbývalo než se těšit (ok, T. i Zuzka s tím měly ještě spoustu práce a vyřizování, ale já už se jen a jen těšila, chacháááá)! 
V neděli jsem se, nadopovaná Ibalginem a s vlastním osobním fotografem v zádech, doplazila do centra Prahy. Přišli jsme první. T., Zuzka, majitel studia Emmanuel i Sofia pilně připravovali vše potřebné, abychom si my, hosté, odpoledne náležitě užili. Sešli jsme se v poměrně komorní sestavě, ale atmosféra, nejen díky zajímavému tématu indicko-francouzské fúze, ale i díky skvělé Sofii a její vášnivé nátuře a lásce k vaření, stála za to. Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost popovídat si s úžasnou a vždy pozitivní Florentýnou a poznat Jirku Skippa (kterému přezdívám Instafantóm, protože kdykoli na Instagramu najdu nějakou úžasnou fotku s nějakou delikatesní dobrotou, zjistím, že on už jí objevil přede mnou :-D! Jak jen to děláš?!) a jeho krásnou přítelkyni Martinu, Jakuba, Meg (té by zase mohli její jistou a přesnou ruku závidět i švýcarští hodináři! Viděli jste její perníčky?!!!! Jak je tohle vůbec možný :-D?!!!), Terku, Janču a Darinku s Nikol z Apetitu (jo, holky, jsou fakt z masa a kostí...)!



Nejdříve nám energická Sofia (máme snad jedinou nerozmazanou fotku – zachytit jí nebo Darinku v klidu je prakticky zázrak) na uvítanou naservírovala svou verzi aromatického čaje Chai Masala, byl jen lehoučce sladký, jemný po mléce a s náznakem vůně růžových lístků… Lahoda! K nim přidala čerstvě připravené a ještě horké samosy s jablky a sýrem Brie, posypané kořením Masala, které celé té úžasné kombinaci indických a francouzských chutí dodalo na pikantnosti. Dokonalá harmonie. Kdyby mi s tím přetékajícím talířem se samosami dali chvilku soukromí, nezbyla by ani jedna jediná. Jako že se M. jmenuju :-D! 



Pak nás provedla přípravou vlastní směsi Garam Masala. Dala nám přivonět každou složku, vysvětlila nám její původ a nechala nás vstřebávat všechny vjemy. Zakázala nám dělat si veškeré poznámky (stačil jí jediný pohled na mně a můj ohmataný sešit a tužku) a řekla nám, že musíme vařit výhradně srdcem, ne podle seznamu. Miluju jí. Fakt jo. 




A tak jsme po dvojicích míchali. Nejdříve drcený koriandr, černý pepř a římský kmín (základ Garam Masala), potom přišel na řadu zelený kardamom (Věděli jste, že existuje i kardamom černý? Má velké černé tobolky a voní lehce kouřově), skořice, hřebíček, muškátový květ a bobkový list. Voněli jsme ke konkurenčním směsím, porovnávali naší Masalu se Sofiinou, ochutnávali všechny směsi na špičku lžičky či na plátku jablka (to mě vážně moc překvapilo). Každý mix byl jiný, osobitý a skvělý. Stejné ingredience, různý výsledek… Je to jako kouzlo. 




Pak přišlo očekávané soutěžní klání. Připravit tu nejlepší vaječnou omeletu. K dispozici jsme dostali nejen vejce a mléko, ale i červenou cibuli, chilli papričky, čerstvý koriandr, ghí, máslo, černou sůl (která má lehce narůžovělou barvu a úžasnou chuť), sůl, kurkumu a samozřejmě jako tajnou zbraň jsme mohli použít naší právě připravenou směs koření. A tak jsme omeletovali jako o závod. Nebudu lhát, lehce jsme tu naší připálily (nejsme zrovna omeletoodbornice). 




A podle jediné porotkyně, Sofie, i přesolily (ale kdeže, jen máme trošičku jíný práh slanosti, noooo :-D). Nevadí. Můj muž/fotograf vesele všechno fotil, ochutnával a nemohl si jí vynachválit. V klání po právu zvítězily Meg a Terka a odnesly si domů spoustu dárků od Bontonfilmu a The Sexy Curry Company. Tak jako tak jsme se všichni vrhly na zbylé omelety a bombajské kořeněné brambory s indickým kečupem. Mňamka. Sofia se s námi trpělivě vyfotila a pomalu se rozloučila, přišel totiž čas francouzské cukrařiny. Ok, dobře, nejprve přišel čas vína a pšššt :-D! 





Šikovný francouzský cukrář nám bleskově předvedl jak vytvořit svatební dort z profiterolků, vanilkového krému crème pâtissière, horkého karamelu a nougatine (karamel s plátkovými mandlemi) vytvořit svatební dort croquembouche (čti krokánbuš nebo tak nějak, prostě no, ehm). Všichni jsme ho s napětím sledovali při namáčení profiterolů v karamelu, až se nám zachtělo to zkusit. Kdo by čekal, že jsem skončila popálená od karamelu či valející se v hromadě rozbitého dortu, je na omylu (Heč!)… Tentokrát mě suplovala T. :-D! Ale jenom decentně. Žádný dortomasakr se neudál. Ve snaze nepopálit se o horký karamel, jí kulička odpalovaného těsta vypadla do hrnce s karamelem. Žádná katastrofa, jen typická M-situace, ale tentokrát bez M. Když přišel čas, rychlostí blesku jsme spořádali všechny profiterolky i vzorky nougatine. 









Odpoledne spělo ke konci, a tak jsme se plni nových dojmů, rozešli do všech stran. Byl to naprosto okouzlující zážitek. 
Moc děkuji všem za moc milou společnost, T. (a tím i Bontonfilmu) a Zuzce za skvělou organizaci, Emmanuelovi za úžasný prostor Cocina Rivero, Sofii i týmu cukrárny Saint Tropez za inspiraci a všechny ty dobroty.

Budu se těšit zase někdy, někde... A na vás samozřejmě zase tady!
Vaše M.

PS: Zítra (maximálně pozítří, slibuju) bude recept! A je to fakt pecka ;-)!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye