Obilná kaše - rychlá snídaně pro všední den

Dobrý den :-)!

Už je tomu týden, co doma hrajeme takovou výbornou bojovku. No dobře, takhle to zní docela akčně a zábavně, takže bych měla uvést na pravou míru, že se vlastně jedná o naprosto nedobrovolnou a upřímně i dost nezábavnou hru... Koho by taky týden bavilo chodit na záchod potmě, že jo :-D?! (Dobře, 1/3 z nás, naše kočka Pilina, očividně nemá ani ten nejmenší problém vykonávat veškeré své potřeby za naprosté tmy... Nezbývá než závidět :-D) Ze začátku to byla celkem výzva, teď už je docela otravná přítěž. Ovšem, ne že bych si neužívala svícení baterkou při každé cestě na toaletu. Připadám si jako na dětském letním táboře uprostřed lesů. Ovšem trochu se děsím chvíle, až mi ten telefon (samozřejmě, že nemám obyč baterku, nač bych ji uprostřed velkoměsta potřebovala - jsem přeci hypermoderní a pokroková a tím pádem mám výbornou aplikaci ve svém geniálním mobilu… No dobře, ostatně asi jako každý, no nic...) uprostřed noci vyskočí z ruky a skončí… no to jste asi pochopili. 
Rozhodně si nemyslete, že jsme tak lhostejní a máme to tak na háku, že si budeme svítit baterkou až do skonání světa (nebo minimálně pár let do přestěhování). Neneneneeee. Můj muž už vyloučil ta nejjednodušší až banální řešení – žárovky svítí, vypínače vypínají, kabely kabelují… Chyba je tedy pravděpodobně v trafu, které spojuje a pohání ony tři bodové žárovky. Bezva. Jsme o krok dál. Nebo blíž. To je fuk. Každopádně potřebujeme odšroubovat falešný strop (prý je správný terminus technicus podhled, ale tomu já houby rozumím a je mi to dost jedno :-D), což se ukázalo jako nadlidský úkol. Předchozí majitel byl očividně koumák. Po nás potopa. Dal tam falešný strop, všechno krásně zasádroval a zabílil tak dokonale a přepečlivě (což mě dost překvapuje, vzhledem k tomu jak, decentně řečeno, ledabyle vypadá po jeho zásahu vstupní chodba), že nikdo už nikdy nenajde šrouby, kterými je ona deska připevněna. Hlavně ho očividně netrápilo, kolik šroubů dá na jakou stranu, případně, že by měli být umístěny symetricky. Jakože - najdete jeden a na protilehlé straně by měl být taky. Haha. Kdepak. Takhle jednoduché to není. Tudíž se bojovka rozrostla o rovnovážný stoj na míse a zoufalé hledání šroubů (tedy zběsilé rytí šroubovákem do stropu). A musím bohužel přiznat, že jsme byli poraženi na hlavu. V této části jsme totálně neobstáli. Ba by se dalo říct, že jsme krutě pohořeli, o čemž vypovídá pokračující tma naší toalety. Šroubů máme hromadu, což o to, děr ještě víc, ale podhled stále drží jako přibitý (teda přišroubovaný). Mám podezření, že je ještě přilepený. Nejlepší reklama pro Patex nebo podobné svinstvo... Protože jsem děvče zvídavé, podařilo se mi vykuchat držáky bodových světel (nikdy mi nedávejte do ruky šroubovák, to se neznám) a ponořit skoro celou svou paži do nezmapovaných útrob naší nemesis. Bohužel jediné co jsem nahmatala byl kabel vedoucí kamsi daleko a křivá kovová lišta (ano pravděpodobně jedna z těch, která to veledílo drží pohromadě). Kdyby to byl horor, zůstane mi po téhle akci z ruky pouze pahýl ohlodaný až u ramene. Nestalo se. Dokonce se mi ani nepodařilo prošlápnout poklop a propadnout do mísy (záhada). Ovšem naše zoufalství dosáhlo vrcholu. Tohle si pravděpodobně žádá… flexu. A pak teprve začne pravý masakr (kam se hrabe ten texaský motorovou pilou). Možná vám tohle píšu naposled obouruč… 
Takže vám sem ještě rychle hodím recept na snídani, kterou jsem se naučila poslední dobou snídat nejčastěji... Paní doktorka mi totiž zatrhla můj každodenní jogurt, že prý mám snídat vývar... Když pochopila, že to neprojde (ani-přes-mou-jednorukou-mrtvolu :-D), nabídla kompromis v podobě obilné kaše... A protože ta jde různě tunit a měnit, vrhla jsem se do toho po hlavě. Vločky si mixuji vločky jemně drcené s těmi celými a v různém poměru. Mám ráda, když má kaše trochu strukturu. Přidávám mleté oříšky (ale i sekané či celé), semínka a všemožné sušené i čerstvé ovoce (pokud používáte sušené ovoce, přelijte ho nejdříve vařící vodou a nechte chvilku odstát - abyste vypláchli všechny oleje a ostatní příměsi). A ano, kaši si už docela zamilovávám a asi mi i dělá dobře (i když řecký jogurt, je řecký jogurt, ehm, hmmmm :-D). Navíc jí zvládnete uvařit i jednou rukou (a to se mi bude brzy hodit) a v uspěchaný všední den... 


Obilná kaše na dva způsoby - borůvkovo-kokosová/malinovo-mandlová

Ingredience:
1 hrnek kokosového/mandlového mléka 
70 g směsi vloček (drcených či celých - ovesných, žitných, ječných, pohankových, jáhlových, rýžových,...)
1 lžíce strouhaného kokosu/mandlí
+ semínka, sekané ořechy a sušené ovoce do kaše podle chuti

Ovocný chia džem:
1/2 hrnečku mražených borůvek/mraženého jahodovo-malinového pyré
2 lžíčky chia semínek

Na ozdobu:
kanadské (v létě samozřejmě české) borůvky/maliny
opražený karamelizovaný kokos (opražte ho na pánvi s lžičkou třtinového cukru)/opražené mandlové plátky 
borůvkový/malinový sirup (samozřejmě lze i med, javorový sirup...)

Postup:
1) Nejdříve připravte ovocný "chia džem". Kdysi jsem ho zahlédla někde na internetu a od té doby ho občas přidávám do jogurtů. Prostě smícháte rozvařené nebo rozmačkané ovoce s chia semínky a necháte odstát (klidně přes noc). Podle sladkosti ovoce můžete i přisladit. Vznikne rosolovitá hmota připomínající džem. Pochopitelně, ale nevydrží tak dlouho jako džem.

2) Mléko nalijte do hrnce a přidejte vločky, ořechy a sušené ovoce. Přiveďte k varu a vařte do zhoustnutí. Můžete taky osladit, ale vzhledem k tomu, že já kaši na závěr polévám sirupem, nesladím jí. Poté navrstvěte do misky či skleničky ovocný rosol, kaši, posypte ovocem a praženými ořechy a zakápněte sirupem. Samozřejmě nemusíte vrstvit a můžete kaši s ovocem a chia semínky rovnou smíchat. To už je jen a jen na vás. Já mám ráda vrstvy, které si můžu nabírat a kombinovat podle chuti :-)!







Mějte se moc krásně,
vaše M. :-*

P.S.: Stále bojuji s nastavením foťáku v téhle děsivé tmě, tak mějte prosím ještě strpení s roztřesenými fotkami O:-)!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye