Grepovo-růžový cheesecake tart

Dobré odpoledne :-)!

Víte, normálně jsem fakt veskrze trpělivý tvor, snesu fakt všemožné zákeřnosti světa a téměř by se na mně dalo dříví štípat (pochopitelně nedalo, ale to jen z důvodu mé všeobecné vetchosti :-D), ale jsou prostě věci, které neslyším ráda... 

  • "Ještě pořád ho tam máte a dokonce na tři kříže!" - má ORL lékařka, pondělí, 9:38. Nechápete? Nevadí, já vám to z té lékařské hatmatilky přeložím. Ve volném překladu to asi znamená: "Toho hnusnýho streptokoka v tom krku pořád máte a je ho tam fakt hodně". Člověk by řekl, že když u vás někdo bydlí víc než rok, měl by platit nájem. Byla by to minimálně slušnost. Ale to ne, to bych chtěla moc... 
  • "Jděte s tím na Karlák, tam vám to píchnou!" - má ORL lékařka, pondělí, 11:29. Co mi kdo píchne??? Jako jasně, na Karláku snadno najdete někoho s rozsáhlými zkušenostmi s jehlami, to je fakt. Ale chtělo by to nějaký bližší údaj. Třeba třetí keř zleva nebo tak něco... 
  • "Kde máte ty ampule s antibiotiky?" - sestra v kartotéce ORL pohotovosti, pondělí, 12:21. "Bylo mi řečeno, ze je nemám kupovat předem, že se na mě nejdřív mrkne nějaký doktor." "O tom se tu nic nepíše! Takže běžte pěkně zpátky a vyzvedněte je v lékárně." Super. To schodiště nahoru si fakt užiju. 
  • "Ten recept na antibiotika není podepsanej, takže je neplatnej, a já vám je nedám!" - magistra v nemocniční lékarně, pondělí, 13:05. Jo, to bych ani nečekala... 
  • "To vám je fakt nedali a hnali vás až sem?" - má ORL lékařka, pondělí, 13:42. Ehm? Vážně se mě ptáte? Moje durch propocená halenka vám nenapověděla? A co můj svěží odér? (Bylo jí to fakt líto, takže jsem ani neměla sílu se vztekat.) 
  • "Ach jo, proč byste si asi tak falšovala recept na antibiotikové injekce?" - má ORL lékařka, pondělí, 13:43. Já nevím, z čirého masochismu? Tomu říkám promyšlený a propracovaný zločin. 
  • "Kolik máte dostat dávek?" - sestra s injekcí zapíchnutou do mého pozadí, pondělí, 15:16. "Bohužel netuším, nemáte to spíš vědět vy?" "Ne." 
  • "To vás tam snad sakra viděla jen sestra v kartotéce?" - moje ORL lékařka, pondělí, 16:25. "Ne, ještě druhá, co mi ten penicilin píchla do zadku." 
  • "To je fakt bezvadný. Víte co? Tak třeba 10 dávek. Je jich v té krabičce 10, ne?" - moje ORL lékařka, pondělí, 16:26. Tak hlavně, že jsme si všichni mou léčbou zcela jisti. Ale 10 lepších než 5, že jo. A taky je lepší to slyšet od doktora, než to rozhodovat sama. 
  • "Kdy jdete na kontrolu?" - sestra s šestou injekcí opět zabodnutou v mém pozadí, sobota, 13:55. "Prosím? To já bohužel fakt nevím, kdy se chodí po penicilinových injekcích na kontrolu, neměli byste mi to říct vy?" "Ne." 
  • "Ajejej, trochu nám to teče..." - sestra s osmou injekcí zabodnutou v mém pozadí komentujíc skutečnost, že většina penicilinu neputuje do svalu (jo, pochopili jste to zcela správně, je to ironie, žádný sval tam není), ale v podobě malého vodotrysku (spíš penicilinotrysku) se v ladném oblouku snáší na podlahu a tvoří tam louži, dnes, 13:53. 

Takže teď, o 8 dní později, vypadá můj zadek jako předloktí závisláka na heráku a já stále nevím, kdy mám jít na kontrolu. Život je pes. Takže důvod vzniku tohohle koláče asi nemusím dvakrát vysvětlovat, že ne :-D? 
Věřte mi, je naprosto geniální mít v mrazáku vždycky kuličku Pâte Sucrée Beurrée. Nebo dvě. Nebo klidně tři. Asi chápete kam mířím... Celý týden jsem kula pikle, čím nás o víkendu odměním a nakonec jsem spojila chuť na koláč z voňavého máslového těsta, na sametový cheesecake a na "cokoli grepovo-růžového" do jednoho dezertu. Ano, od doby, co jsem poprvé ochutnala tuhle kombinaci, jsem jí maličko posedlá. Ochutnejte, pochopíte ;-)! 


Grepovo-růžový cheesecake tart 

Ingredience: 
Máslové těsto (Pâte Sucrée Beurrée podle Pierra Hermé): 
150 g změklého másla 
95 g moučkového cukru (prosátého přes jemné sítko) 
30 g mandlové mouky 
2 špetky soli 
1/4 vanilkového lusku 
1 menší vejce (50 g) 
250 hladké mouky (prosáté přes jemné sítko) 

Náplň: 
150-180 g krupicového cukru 
250 g Philadelphie 
400 g Lučiny 
semínka z 1/2 vanilkového lusku 
3 velká vejce 
150 g zakysané smetany (15% tuku) 
200 ml grepového freshe 
pár kapek růžové vody 

Na dokončení: 
plátky růžového grepu 
sušená růžová poupátka 
+ případně živé květy (v mém případě nevěstin závoj) 

Postup: 
1) Máslo vložte do mísy robotu a šlehejte dokud nebude hladké a nadýchané. Poté přidejte cukr, mandlovou mouku a sůl a opět promíchejte. Rozřízněte vanilkový lusk, vyškrábněte z něj semínka a přidejte je do těsta. Nakonec přidejte vejce a prosátou mouku a nechte robot míchat, dokud těsto nezačne tvořit soudržnou kouli. Těsto rozdělte napůl a obě části zabalte do potravinářské fólie. Jednu polovinu nechte 4 hodiny chladit v lednici a druhou uložte do mrazáku na příště. 

2) Těsto vyválejte na plát o tloušťce zhruba 4 milimetry a pomocí válečku přeneste do koláčové formy s volným dnem (já používám formu o průměru 24 cm a výšce 5 cm). Formu nevymazávejte, pouze v ní po přenesení těsto urovnejte (případné prasklinky zalepte kouskem těsta) a přečnívající okraje odřízněte a okraj zahlaďte. Poté propíchejte dno vidličkou a takto připravený korpus dejte na 30 minut do mrazáku. 

3) Troubu rozehřejte na 180 °C, vychlazený korpus přikryjte pečicím papírem, zatižte suchými fazolemi a takto pečte 10–15 minut. Poté zátěž odstraňte a pečte dalších 5-10 minut. Vyndejte z trouby, nechte 15 minut chladnout a mezitím připravte náplň. Teplotu v troubě snižte na 140°C. 

4) Prošlehejte Philadelphii s Lučinou, cukrem a vanilkou. Když jsou perfektně spojené, po jednom zašlehejte všechna vejce. Nakonec přidejte zakysanou smetanu, grepový fresh a růžovou vodu. Když je směs krásně hladká, nalijte ji na připravený korpus. 

5) Na dno trouby položte pekáček s vroucí vodou a na střední příčku dejte formu s koláčem. Pečte zhruba 50 minut nebo dokud nejsou okraje náplně pevné a střed se ještě trochu chvěje. Vypněte troubu, dvířka pootevřete a zajistěte vařečkou a nechte koláč hodinu chladnout uvnitř. Poté ho vyndejte, nechte zcela vychladnout a přes noc dejte do ledničky. 

6) Ozdobte plátky grepu a sušenými růžovými poupátky či živými kvítky. 






Mějte se moc krásně, 
vaše M. :-* 

P.S.: Taky bych chtěla vzkázat slečně, která přes celou čekárnu do telefonu vykřikovala, jak strašně ty injekce bolí, že nemá posilovat zadek. Kdyby na něm celej život seděla jako já, ani by to necítila :-D. Cha, vítězství! 

P.P.S.: Před všemi zúčastněnými zdravotními pracovníky smekám. Tolik nemocných lidí na jednom (relativně prťavém) místě jsem v životě neviděla. Blázinec. Fakt.

2 komentáře:

  1. ☺☺☺ opravdu jsem se pobavila, i když vím, že bolest zadku po takové náloži injekcí je děsivá. Já takto měla rozpíchaná stehna od B12 po porodu. Jinak mám také takovou "úsměvnou" větu naší p. doktorky obvodní: "A co myslíte, co by vám tak pomohlo?" ☺ No já nevím, od toho jste tady snad vy néééé? ☺☺☺
    Hezké dny už bez streptokoka, M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda :-)! Naštěstí je to spíš úsměvné. Sice se mi nesedí úplně dobře, ale žádný horor to zase není. Přijde mi, že B12 teda bolí o poznání víc (tu jsem absolvovala před pár lety), takže to s těmi stehny musel být opravdu nepříjemný zážitek :-(.
      V tu chvíli člověk neví, zda se po takovéhle otázce smát nebo brečet :-D.

      Moc děkuju za podporu, strašně mi to zvedlo náladu!

      Přeji taky krásné dny,
      M.

      Vymazat

Děkujeme za komentář :-)


 photo copyright.jpg
blogger template by envye